A jak to tedy celé vzniklo ? Jednou jsem stála v kanceláři u kopírky a kolegyně mi najednou říká, ty v těch botách řídíš, viď? Já na to, že ano, ale co mám dělat, že se přece nebudu třikrát denně přezouvat. Navíc si sama zezadu na boty nevidím(což je ve finále pěkně hloupý argument a uvědomila jsem si to, hned, jak jsem to dořekla) A kdykoliv jsem pak ty krásné růžové kožené lodičky měla na sobě, myslela jsem na ty dva odřené fleky na obou patách a přemýšlela, jak je možné, že na tuhle nemoc ještě nikdo nic nevymyslel. Následně byly boty odřené tak, že už v nich nešlo dál chodit a musela jsem je vyhodit, což jsem skoro oplakala – byly to jedny z těch extra pohodlných a pořád krásných bot, které jsou jedny ze sta……..
Po nějakém čase, takhle v pátek večer, debatujíc s kamarádkami u vína o všem možném a nemožném se mi tohle téma vrátilo jak bumerang – zjistila jsem, že všechny máme z řízení odřené boty! Že jsme z toho všechny stejně naštvané, a že nás štve, že se na to nedá koupit nějaké udělátko, které by boty ochránilo. A když jsem se pět dní po téhle párty přistihla, jak si dvacetkrát denně vzpomenu, čím by se to dalo vyřešit a jak a proč………..tak ten nápad byl najednou tady! Vymyslím si to sama!
Nebudu se tvářit, že to bylo rychlé, jednoduché a brnkačka. Nebylo. Nejrychlejší bylo vymyslet pracovní název. Pak dlouhé přemýšlení, jak a z čeho. Potom přišly na řadu materiály, dodavatelé, stroje, bezesné noci, první modely, patentoví právníci, testování, slzy nad dílčími neúspěchy a několik pokusů, kdy jsem začínala úplně znova a s jiným materiálem, další testování, testování a testování a nakonec – Autopata je tady!
Je mi tedy ctí Vám, mým milým zákaznicím a zákazníkům, představit výsledek několikaletého pachtění se za zdánlivým přeludem. Věřím, že v době, kdy se mnoho lidí pomalu vrací ke kvalitě nejen v obouvání, Autopatu oceníte jako věc, která chrání Vaši obuv a významně prodlužuje její životnost. Přeji vám, aby vás nadchla tak, jako nadchla mě!